Jdi na obsah Jdi na menu
 


O technologii 3D tisku

9. 2. 2019

Není tomu tak dávno, kdy bylo možné vyrábět fyzické modely pouze obráběním, tvářením nebo sléváním. V dnešní době už jsou k dispozici technologie Rapid Prototyping, kde je jednou z předních výhod rychlá a nákladově přijatelná výroba prototypů přímo z elektronických dat. Hlavní rozdíl oproti klasickým konvenčním metodám, jako je obrábění, kde se materiál ubírá z nějakého polotovaru, je, že tato metoda materiál neodebírá, ale naopak ho postupně vrství, tedy materiál přidává. Časem byla mezinárodní komisí přijata nová terminologie pro aditivní výrobu dílů, jenž se nyní označuje jako Additive Manufacturing (AM).

Protože se ve výše zmíněné technologii AM skrývá velký potenciál, zabývá se mnoho výrobců a institutů vývojem a vylepšováním této výrobní technologie. Na trhu se objevují výrobní systémy, které mají pracovní proces založený na na různých metodách. Mezi nejznámější patří FDM - Fusion Deposition Modeling, kdy objekt vzniká vrstvu po vrstvě natavováním tenkého proužku plastového materiálu. Mezi další metody patří Selective Laser Sintering (SLS), jež výběrovým spékáním prášku aditivně staví díly. Přesnější termín pro popis aditivní výroby z kovového prášku je ale Selective Laser Melting (SLM), protože se při procesu výroby prášek nespéká, ale taví. Existují však i jiné metody, které pro výrobu dílů nepoužívají kovové prášky. Příkladem je technologie Ultrasonic Consolidation Process, kde se vytváří díl z kovových listů, které jsou k sobě „natavovány“ za pomocí ultrazvukových vibrací pod tlakem a kovy jsou spojeny v pevném stavu narušením povrchových oxidových filmů mezi listy, tj. mechanizmus svařování pomocí ultrazvuku.

Další metodou je i DMLS - Direct Metal Laser Sintering. Na začátku výroby pomocí této metody dochází k nanášení několika vrstev podpůrného materiálu z důvodu odvodu tepla, jednoduššího oddělení součásti od pracovní desky a prevence poškození. Po vytvoření základní vrstvy následuje samotná výroba součásti. Ta spočívá v nanesení tenké vrstvy kovového prášku (obvykle mezi 20 μm a 100 μm) na stavěcí desku. Poté se prášek laserem speče do tvaru průřezu výrobku, který byl vygenerován z příčných řezů CAD modelu vždy pro konkrétní vrstvu. Zbylý kovový prášek zůstává nespečen. Dalším krokem je posunutí platformy o přírůstek hloubky dolů a je nanesena nová tenká vrstva prášku. Vrstva je znovu vystavena paprsku a spečena v místech průřezu výrobku. Tento postup se opakuje tak, že každá následná spečená vrstva se přitavuje během procesu k předchozí vrstvě. Takto aditivně postavené kovové těleso po spečení obklopuje nespečený kovový prášek. Ten se dále recykluje a použije na další tisk. V budoucnosti se počítá s tím, že se ve větší míře rozšíří AM a nahradí klasické metody

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář